Televize

Středa v 23:56 | Proksovka |  Témata týdne
Domnívám se, že v dnešní době televize celkem zbytečná je, ale záleží na každém z nás.
Třeba my s manželem televizi doma máme, ale často si stahujeme filmy z internetu do počítače a ten potom připojíme k televizi, aby jsme ten film viděli pohodlně na velké obrazovce. Naše dospělé děti ani jeden televizi nemají a na filmy se koukají přímo na obrazovce počítače.
Občas si televizi pustíme jen tak a mrkneme, co tam zrovna dávají, ale mám pocit, že je to pořád do kola to samé. Filmy, které už jsem viděla mockrát a ještě protkané reklamami, že na film, který trvá hodinu a půl koukáte dvě.
V dnešní době, kdy se na vše co v televizi dávají vlastně můžete podívat na internetu zpětně několik dnů i déle a pustit si to v čase, který vyhovuje vám, je televize asi vážně zbytečná.
Ale vím, že třeba moji rodiče by se bez ní asi neobešli, jsou oba již v důchodu a televize jim vlastně dělá společnost. S počítačem moc kamarádi nejsou a stáhnout si filmy z internetu neumí.
Osobně si myslím, že všichni příliš moc koukáme na různé obrazovky, ať už je to ta televizní, počítačová nebo ta našeho telefonu. Možná by stálo za to, nechat tohle vše doma a vyrazit si do přírody prostě jen s batohem a svačinou.
 

Vážit si každého dne

18. července 2018 v 22:49 | Proksovka |  Témata týdne
Vyrůstala jsem za komunismu, v čistě materialistické rodině. Třeba o bohu, nebo o nějakém náboženství se u nás nikdy nemluvilo. Existuje jen to na co si můžeš sáhnout, nic mezi nebem a zemí není. Rodiče chodili vzhorně do práce, otec jako horník reprezentoval dělnickou třídu, díku čemuž jsem mohla trávit letní tábory v bývalé Jugoslávii, měla jsem pocit, že mi nic nechybí.
Pak přišel rok 89, mě v té době bylo 15 a najednou se věci začali měnit. Pamatuji si jak kamarádka donesla do školy knížku o čarodějnicích a další podobnou literaturu. Docela jsme to s holkama hltali, protože to do té doby pro nás bylo tabu.
Začala jsem číst hodně i knihy o cestování a lákalo mne poznávání cizích zemí. Najednou jsem četla příběhy lidí, kteří se rozhodli, že nechtějí svůj život marnit tím, že budou chodit do práce a splácet hypotéky, ale že si prostě svůj život užijou a budou cestovat. Jenže na cestování jsou potřeba peníze, řikala jsem si, ale pak jsem zjistila, že když je člověk skromný, tak to tak úplně pravda není.
Každý netouží po tom, postavit si dům nebo založit rodinu. Za komunismu to do nás takhle hustili, vystuduješ, dostaneš práci, založíš rodinu. Jakmile si jednou vezmeš hypotéku nebo pořídíš děti, tak potom už do práce chodit musíš, aby jsi měl na splátky, aby jsi uživil rodinu. Výhrou je pokud děláš práci, která tě baví.
Každý jsme jiný, někoho baví cestovat, jiného budovat si kariéru, důležité ale je, aby jsme to co děláme, dělali rádi.
Já mám to štěstí, že mě moje práce baví, takže každé ráno vstanu a vždy napřed poděkuji za to co mám, že jsem zdravá, že mám zdravé děti, protože vím, že spoustu lidí takové štěstí nemá. A mám pocit, že čím více děkuji, tím více dostávám.
No a jak jste na tom vy ?

Budoucnost

14. června 2018 v 22:08 | Proksovka |  Témata týdne
Věršina mladých lidí si představuje svoji budocnost pouze v růžových barvách, ale znáte ten citát :
JE TO ČERNÉ A KLEPE TO NA DVEŘE, CO TO JE ? no přece TVÁ RŮŽOVÁ BUDOUCNOST.
Každého z nás potkávají během života věci dobré, ale i ty špatné. Ty dobré dokáží rozzářit naše dny a ty špatné nás zase někam posunou. Kdyby nás v životě potkávali jen dobré věci, nezjistili by jsme, žeje potřeba něco v našem životě změnit.
Ty špatně věci zde nesjou, proto, aby nás srazili k zemi, ale naopak proto, aby nám ukázali, že něco děláme špatně a že je potřeba to začít dělat jinak.
Když jsem byla dítě, tak jsem se hrozně těšila na to, až budu dospělá, budu se o sebe starat sama a hlavně vše dělat podle sebe. Teprve, když jsem se opravdu osamostatnila, tak jsem si uvědomila, jak to dětství vlastně bylo prima a nechápala jsem kam, že jsem to tak spěchala.
Dneska už na budoucnost moc nemyslím, snažím se nic neřešit, nic moc neplánovat a čekám, co mi život sám přinese. A myslím, že jsem v tomto obdob nejspokojenější. Jsem vděčná za všechno co příde, za to dobré i za to špatné, protože vím, že vše má nějaký smysl a hlavně, že vše je přesně tak jak má být.
 


Souboj dvou vlků

16. května 2018 v 22:03 | Proksovka |  Témata týdne
Začala bych asi jednou indiánskou povídkou, kterou jsem kdysi četla. V té povídce vypráví starý indián mladému o souboji dvou vlků, který probíhá uvnitř každého člověka. Jeden ten vlk je hodný a ten druhý zlý. No a ten mladý indián se zeptá : A který z těch vlků nakonec vyhraje ?
Víte jaká je odpověď ? ... NO VYHRAJE PŘECE TEN, KTERÉHO KRMÍTE ...
Nikdo z nás není jen hodný nebo jen zlý, každý máme své dobré vlastnosti a také své špatné vlastnosti a je jen na nás, kterým dovolíme vyplavat na povrch.
Já se snažím chovat se k ostatním lidem tak, jak chci aby se chovali oni ke mě. Snažím se ostatní respektovat a nekritizovat je jen proto, že se nechovají podle mých představ. Ale taky se občas nechám strnout druhými, když začnou někoho pomlouvat a někdy neodolám a přisadím si. Tuhle ošklivou vlastnost máme určitě více my ženy, víc si všímáme ostatních a máme tendenci více druhé kritizovat, jen proto, že se svým chováním nějak odlišují od něčeho co považuje za standartní.
Myslím si, že lidi kteří jsou na ostatní zlí, jsou především nešťastní. Jsou nespokojení se svým životem a asi nevědí jak to jinak dát najevo. Jinak si to nedovedu vysvětlit, protože se domnívám, že mít rád lidi kolem sebe je taková lidská přirozenost, že jsme na světě hlavně proto, aby jsme ostatním pomáhali, protože tím ohromně obohatíme především ten svůj život.

Pojem štěstí

7. května 2018 v 12:04 | Proksovka |  Témata týdne
Slovo štěstí použíme každý často, vzájemně si přejeme hodně štěstí, občas si štěstí závidíme, ale co si vlastně pod tím slovem představit. Každý z nás si pod slovem štěstí představí asi něco jiného, někdo výhru ve sportce, někdo zdravou rodinu...
Jak se říká někomu stačí ke štěstí málo.
Pro mne je velkým štěstím to, že jsem zdravá, mám zdravé děti a skvělého manžela a vlastně k životu už nic víc nepotřebuji. Myslím si, že štěstí je určitý pocit spokojenosti se svým životem, když si člověk uvědomí, že vlastně má vše co k životu potřebuje a po ničem jiném už netouží. Lidé si často stěžují na věci, které jim ke štěstí chybí, ale už zapomínají na ty, které mají. Potom nemohou být nikdy šťastní, když získají jednu věc, která jim ke štěstí chyběla, tak se objeví jiná, o které jsou přesvědčeni, že ji také ke štěstí potřebují.
Někde jsem četla, že se ptali malého dítěte, čím by chtělo být a ono odpovědělo, že by chtělo být šťastné. Je úplně jedno co člověk v životě dělá, pokud mu to přináší ten správný pocit uspokojení

Princové jsou na draka

3. května 2018 v 12:52 | Proksovka |  Témata týdne
Jako malá holka jsem si samozřejmě představovala, že si pro mne jednou princ na bílém koni přijede. Je to asi snem každé malé holky a zřejmě je to způsobeno tou spoustou pohádek, které stíhneme za dětství shlédnout. Pohádky vždy končí krásnou svatbou a potom už jen dodatek : A žili spolu šťastně až do smrti !!!
Jenže v životě potom vlastně zjistíte, že ta svatba je teprve začátek a ten život po ní mnohdy není úplně šťastný. Svým způsobem nám děvčatům vlastně ty pohádky trochu nabourávají pohled na život. Čekáme s otevřenou náručí na nějakého krásného prince, který se jen tak objeví po našem boku a učiná nás šťasnými.
Již jsem nrazila i na parodii na Pohádku o princi žabákovi, kde si princezna místo políbení upekla žabáka k večeři a končilo to větou : A žila šťastně až do smrti, protože nemusela nikomu vařit, prát a po nikom uklízet.....
Mladí lidé často staví krásu na první místo a zapomínají na to, co je opravdu důležité. Tu vnitřní krásu člověka vidíme jen srdcem, ta je naším očím skryta. Často zapomínáme na to, že fyzická krása je pomíjivá. Daleko důležitejší je mít vedle sebe člověka se kterým si rozumíte, který nám rád pomůže a který nás vždy pochopí.
Takže holky nehledejte prince na bílém koni, ale obyčejné kluky vedle kterých se budete cítit jako princezny :)

Sousedé

2. dubna 2018 v 22:47 | Proksovka
Dlouho jsem přemýšlela o tom, zda o svých sousedech napsat. Když nad jejich příběhem přemýšlím, tak mi to připadá jako nějaká nepovedená telenovela. Někdy lidi prostě asi zblbnou, ale když to začalo, tak jsme měli pocit, že se sousedka musela zbláznit. Tento příběh je naprosto pravdivý a odehrál se přesně tak jak to píšu.
Bydlíme na malé vesnici a všichni se tady dobře známe. Naši sousedé jsou mladí lidé, něco málo přes 30 a mají dvě malé děti.
Po desetiletém soužití se rozhodli, že je na čase, aby své soužití zlegalizovali a začali plánovat velkou svatbu. Sousedka chtěla svatbu v kostele, ale nebyla pokřtěná, proto začala docházet na faru a byli jsme domluvení, že jí za lmotra půjde můj manžel.
Jenže ke křestu už nedošlo. Jeden den za námi přišel její manžel, že se mu nastávající oznámila, že si našla jiného muže. No mysleli jsme, že špatně slyšíme.
Pak již věci nabraly rychlý spád. Sousedka se odstěhovala k novému příteli, péči o děti si domluvili střídavou a začala tahanice kvůli rodinnému domu, ze kterého chtěla sousedka vyplatit. Sousedovi nepovolili navýšení hypotéky, takže se na domě objevila cedule NA PRODEJ.
Úplně nejhorší bylo, že v domě s nimi bydlel i sousedky starý děda, který neměl kam jít a velice špatně to vše nesl. V té době nás oba zastavovali lidé ve vesnici a ptali se, proš sousedé dům prodávají a co bude s dědou. Když už se našel kupec, tak si to soused rozmyslel a peníze na vyplacení mu nakonec půjčil šéf v práci.
No a pár měsíců na to sousedce vztah s novým partnerem zkrachoval a nedávno se nastěhovala zpět.

Krok o neznáma

2. dubna 2018 v 22:22 | Proksovka |  Témata týdne
Občas to chce hodně velkou odvahu udělat krok do neznáma. Lidé se často zaseknou v životě v bodě, kdy jsou nespokojení, ale zároveň mají strach udělat nějakou změnu. No tak si prostě štěžují, nadávají na všechno a všechny okolo a stále nic se svýn životem nedělají.
Čeho se vlastně bojí, že to bude ještě horší než je to teď ? Myslím, že někdy je samotný strach ze změny horší než změna samotná.
Četla jsem o nějaké psycholožce, která navštívila několik domovů dochodců a ptala se starých lidí, čeho nejvíce ve svém životě litují, Jednou z nejčastějších odpovědí bylo, že se báli udělat ve svém životě změnu.
Myslím, že jakýkoliv krok do neznáma člověka někam posune. Už jen to, že se musíte adaptovat na nové prostředí a řešit nové situace. A i když to občas nebude jednoduché, určitě to stojí za to .

Výmluvy

29. března 2018 v 12:47 | Proksovka |  Témata týdne
Myslím si, že Češi jsou jako národ jedničky ve vymýšlení výmluv. Kolikrát už jsme si řekli, že by jsme rádi něco udělali, něco ve svém životě změnili, ale hned si vymyslíme nějakou výmluvu proč to nejde.
Rád bych se učil nějaký cizí jazyk, ALE nemám na to peníze...
Rád bych začal jíst zdravěji, ALE je to dražší....
Rád bych začal sportovat, ALE nemám na to čas..
Rád bych chodil do práce pěšky místo autem, ALE musel bych dříve vstávat...
Určitě by jste toho vymysleli mnohem víc a určitě si každý z nás už nějaké takovéto ALE řekl. Co nám vlastně brání v tom měnit svůj život k lepšímu ? Asi je to naše pohodlnost a lenost. Víme o tom, že by jsme něco měli změnit, ale úplně se nám do toho nechce, tak si vždy vymyslíme nějakou výmluvu, proč to vlastně změnit nemůžeme. A tím se udržujeme v tom, že by jsme to změnit moc chtěli, ale ono to vlastně nejde. Jenže ono to ve skutečnosti jde. Troufám si říci, že vždy se dá najít nějaký způsob, jak to udělat, aby to šlo, ale je vždy nám to dá více práce než vymyslet nějakou výmluvu.
No a jak jste na tom s vymýslením výmluv vy ?

Legrace na prodejně

23. března 2018 v 16:00 | Proksovka |  Moje práce
Tak mám za sebou již téměř měsíc na nové prodejně a nechápu jak jsem tak dlouho mohla vydržet v té minulé. Ale asi to tak mělo být, abych si teď té nové práce vážila.
Na této prodejně je ohormná legrace. V takovém kolektivu se hned jinak pracuje. Jako, že si tam děláme legraci jeden z druhého, tak to je jasný, ale kolega je neskutečnej vtipálek a dělá si neustále srandu i ze zákazníků. Někdy si teda nejsem úplně jistá, že to ti zákazníci skousli, ale za tu dobu co tam jsem ho teda nikdo neseřval. Já jsem třeba tip člověka, kterému by to nevadilo, že když si dojdu na prodejnu vyzvednout peníze za reklamaci, tak mi prodavač řekne, že nebyla uznaná a po tom co se s ním začnu dohadovat, tak na mě mrkne a s úsměvem mi řekne, že si ze mě dělal srandu.
Nebo kdybych si přinesla k poladně oblečení, prodavač mi ho namarkoval a pak mi řekl, že mám zaplatit jednou takovou částku než je na cedulkách. A když mu začnu vysvětlovat, že to má špatně, tak se usměje a řekne, že si ze mě dělal legraci.
No asi k nám chodí tolerantní zákazníci, kteří se nad tím jeho vtipem usmějí, jsou rádi, že jim za reklamované zboží vrátíme peníze a že mají zaplatit doopravdy jen to co bylo na cedulkách a mávnou nad jeho drzostí rukou.
Ale trochu se obávám, že na to jednou dojede. No a co vy, vadil by vám takový prodavač ?

Kam dál