Druhý den v nové práci

26. srpna 2017 v 21:41 | Proksovka |  Moje práce
No tak jo, samozřejmě, že jsem to rozdýchala a druhý den šla na prodejnu znovu. Doma jsem si uvědomila, že si za to vlastně můžu sama, protože bych ve svém věku už mohla vědět, že manažerum a manažerkám se nemůže moc věřit, a když tak určitě ne všechno. Takže za moje zklamání může z velké části i moje naivita. Snad si to budu pro příště pmatovat.
No takže je druhýho půl devátý ráno a já opět stojím v nákupáku před mříží. Tentokrát přichází vedoucí prodejny Pavla, známe se již z pohovoru. Mile se na mě usmívá a ptá se na včerejšek. Chvíli přemýšlím, jak moc jí mohu věřit a co jí mohu říct, aby se to neobrátilo proti mě, ale je mi sympatická, takže po chvíli vyklopím vše o tom, jak rychle mi spadly z očí růžové brýle. Chlácholí mě, že Martina, je už u firmy velmi dlouho a že je to prostě negativista a vše vidí černě, ale jinak je to prý hrozně hodná holka.
Pavla mi předává klíče o prodejny, sepisujeme spolu spoustu papírů, dostávám přihlašovací údaje k pokladně a k zakódování prodejny a pak mi ukazuje VÝKAZ PRODAVAČE. Zírám na ten papír a Pavla mi vysvětluje, že každý má svůj kód pod kterým prodává. U každého se sleduje kolik prodá kusů a za kolik udělal průměrný nákup. Prémie mají všichni podle výsledků celé prodejny. Snažím se to vstřebat... takže pokud má někdo špatné výsledky, kazí to všem ? Jj, přesně tak to je, odpovídá Pavla. Ale tam se počítají i brigádnícl.... oponuji. To je pravda, odpovídá Pavla, manažerka řiká, že si je musíme vychovat, aby jsme měli pěkné prémie- Aha, takže za plat vedoucí směny, tady budu ještě učit prodávat brigádníky... no prima.
Pavla mezitím vyplńuje další tabulku, je tam kolik máme plánovanou tržbu na tento měsíc, kolik na tento kvartál a kolik na celý rok. Vysvětluje mi, že pokud nesplníme plán na tento měsíc nic se neděje, protože nám prémie doplatí pokud splníme plán na kvartál a pokud nesplníme plán na kvartál, tak nám to doplatí pokud splníme plán na rok. Pavla dopisuje do tabulky kolik máme udělat dnešní tržbu, aby jsme splnili měsíc, zírám na tu částku a potom na prázdné nákupní cetrum. Na prodejně zatím nebyla ani noha... jak to chce dokázat!!!
V jedenáct přichází poslední část našeho prodejního týmu, pokladní Věrka. Dozvídám se, že vedoucí i oběma pokladním je rovných třicet, všechny tři jsou zadané a všechny tři se snaží otěhotnět. Panebože... jestli se to povede, zůstanu na prodejně sama.
Pavla přichází z kanceláře a přináší vytištěnou KPI tabulku, to je porovnání všech prodejen, co se týká kusovosti a průměrného nákupu. Vedeme si celkem dobře, mezi 30 prodejnami, které firma provozuje jsme asi na desátém místě. Pavla je spokojená, jen s plněním měsíční tržby jsme trochu pozadu, budeme na tom muset trochu zapracovat, konstatuje. Rozhlédnu se znovu po nákupáku, zatím k nám do prodejny stále nevstoupila ani noha.
Jdeme s Pavlou mrknout na docházku, oznamuje mi, že mi na tento měsíc napsala hodně směn včetně víkendů, abych se co nejdříve zapracovala. No to je prima, ale manažerka řikala, že budu chodit pouze v týdnu.. oponuji jí. No to je sice pravda, ale to platí pouze v případě, že si na víkend seženeš brigádníky a tyhle co máš napsaný jsem je nesehnala ... odpovídá Pavla.
Dneska mám směnu až do zavíračky, Věrka mi musí ukázat, jak se dělá uzávěrka. Plán měsíce samozřejmě nesplníme, což jsem teda čekala, ale Věrka má chudák náladu pod psa.
Nejdříve mi ukazuje program, který počítá každého člověka, který vejde do prodejny, potom se vše zapisuje do KPI tabulky, aby se vědělo, kolik procent lidí z těch co vstoupili do prodejny, nakoupilo.
No super, je půl desátý a konečně nasedám na kolo a jedu domu. Venku leje jako z konve, no nic vytahuju svojí pončo plástěnku a navlíkám jí na sebe. Nějak to domu dojedu, je lepší přijet mokrá domu než do práce. Díky řidičům v předjíždějících autech mám v botech za chvíli rybník, ale už to mám jen kousek, tak to nějak dám.
Najednou při projíždění zatáčkou vidím před kolem nějaký pohyb, přibrzdím a koukám, že nějaký člověk, který šel proti mě šlápl do výmolu a padá mi přímo před kolo. Sakra nemůžu ho objet, protože mě právě předjíždí auto, zastavuju kousek od jeho břicha a seskakuju z kola. Choulí se do klubíčka a mulá něco o tom, že ještě nechce. Silně cítím alkoholické výpary, které se linou z jeho dechu. Slyším sama sebe jak nadávám: Debile jeden ožralej, co lezeš na silnici, kyž jsi nalitej, chceš, aby tě srazilo auto !! Stále se choulí do klubíčka a rukama si zakrývá oči před mým světlem. No právě mu kousek od hlavy projelo auto, je tma, leje jak z konve a někdo, kdo vypadá jako stan na kolečkách mu sprostě nadává.
Nasednu na kolo a pokračuju v cestě domu. Za chvíli se zarazim.. Neměla jsem se ho zeptat, zda je v pohodě? No mezitím projeli další tři auta, tak se snad z tý silnice nějak dostal, kašlu na to. Jsem zmrzlá, mokrá, hladová a naštvaná, potřebuju se vyspat. Snad bude zítra líp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama