První den v nové práci

25. srpna 2017 v 14:07 | Proksovka |  Moje práce
Tak a je to tady, po šesti letech nastupuji do nové práce. Vlastně se toho pro mě ani mnoho nemění, zůstávám ve stejném obchodním centru, jen jsem posledních šest let prodávala zboží americké zančky a nyní budu prodávat české zboží.
Celkem se i těšim, manažerka byla na pohovoru velmi milá, rozpovídala se o tom, že jsou ryze česká firma, rodinná firma, že jim záleží na tom, aby jejich zaměstnanci chodili do práce rádi, nic ve firmě prý není striktní, na prodejnách vládne pohodová atmosféra a vše je na domluvě.
Když jsem četla email o tom, že jsem postoupila do dalšího kola pohovorů, byla jsem štěstím bez sebe, když mi přišel druhý, že mne na pozici vedoucí směny vybrali, skákala jsem radostí do stropu.
No a teď je prvního, půl deváté ráno a já stojím v obchodním centru, celá netrpělivá před zavřenou mříží nájemní jednotky a čekám, kdo mi dorazí otevřít. Už ji vidím přicházet, hezká vysoká blondýnka, kolem třiceti, velké modré oči, dlouhé vlasy jí padají na ramena, hezká ústa, ze kterých se ozve : Ty seš ta nová ? Se divim, že sem vůbec lezeš, tady to totiž stojí za hovno !
Tak takhle jsem si to úplně nepředstavovala, růžové brýle mi padají z očí rychlostí blesku.
Během otvírání mříže mi ještě stine říct, že se jmenuje Martina a že je u firmy již přes deset let. O tom, že odejde uvažuje už minimálne dva, ale teď se s přítelem rozhodli, že se budou pokoušet o dítě, takže se to tady ještě zkusí nějaký ten pátek vydržet, než se jí podaří otěhotnět.
Rozhlížím se po prodejně, první co mě trochu zarazí jsou všude přtomné kamery, ale když jsem pracovala v cool centru, tak jsme je tam taky měly a zvykla jsem si na ně. Bylo vtipné, že se je tam tenkrát rozhodl majitel nainstalovat, aby mohl lépe kontrolovat práci telefonistek a ty to potom obcházely v tom, že měli sluchátko u ucha, byly k sobě zády, nebo vedle sebe a povídaly si o tom co dělali o víkendu a během toho občas projeli prstem po číslech na telefonu ( na nahrávací zařízení už asi nezůstali peníze)
Prohlížím si zboží na prodejně a řikám Martině, že jsem opravdu ráda, že budu prodávat české výrobky. Hodí po mě pohledem a povídá : Tohle všechno se šije v Číně, jediný co je tady ušitý v Čechách jsou tyhle šátky. A zamává mi před očima šátkama na krk, na kterých je velká cedule : S HRDOSTÍ VYROBENO V ČESKÉ REPUBLICE .
Aha, takže další lež od paní manažerky, no jo no, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Jsem přece optimista, říkám si, že se nenechám nakazit Martiny špatnou náladou, po deseti letech u jedné firmy, už bych také asi vše viděla černě.
Martina mi přináší moje zaměstnanecké triko i s cedulkou na které je moje jméno a pod tím poznámka, že se zaučuji.
Mezitím co se převlékáme zapíná v kanceláři počítač a pouští se do čtení mejlů, po přečtení prvních dvou se ke mě donese sprcha příšerně sporstých slov na adresu vedení firmy.
Dozvídám se, že je prvního a měnili se ceny na produkty, které jsou ve věrnostním programu, vše musíme před otevřením prodejny přecenit. Druhý email se týká obou výloh, během dnešního dopoledne se mají celé komplet předělat.
Martina vztekle tiskne texty obou mejlů i s obrázky fotografií, jak mají nové výlohy vypadat a jdeme na prodejnu.
Celé dopoledne se nezastavíme, když vytáhnu z kapsy telefon, abych se podívala kolik je hodin, protože mám příšerný hlad, upozorní mne Martina, že telefony jsou na prodejně přísně zakázané.
Se vším seknu a jdu si ohřát oběd, najíst se jdu ven, protože potřebuju vypadnout někam na vzduch, abych to vše vstřebala. Ještě než opustím prodejnu mne Martina upozorní, že se musím svůj odchod z prodejny zapsat do Knihy odchodů, kdyby přijel někdo z vedení a já nebyla na prodejně a nebyla jsem napsaná v knize, tak je průšvih.
Po tom, co se obě najíme ( Martina svůj oběd shltne v kanceláři u kamer, nechce mě nechávat na prodejně samotnou, kdyby někdo přišel a já mu neuměla poradit), začínáme převlíkat figurýny do těhotenských bund, text v mejlu od paní, která má na starosti marchendeising prodejen zní jednoduše : Vytořte z igelitový sáčků kouli ve tvaru fotbalového míče a přilepte ji na nahé tělo figurýny izolepou. Potom vytvořte z dalších igelitů menší míčky a ty přilepte izolepou na prsa figurýny.
Je na nás asi zajímavý pohled, protože zákazníci, kteří zavítali do naší prodejny nás pobaveně pozorují. Trvá nám asi hodinu, než se nám podaří vytvořit těhotnou figurýnu, která po oblečení těhotenské bundy nevypadá jako mimozemšťan.
Bunda má ovšem další vychytávku, prodává se k ní ještě klínek, který se vepne doprostře a žena může po porodu nosit pod bundou miminko. Takže nyní se pokoušíme vytvářet z igelitů tvar miminka ( fotbalový míč, byl teda o něco jednodušší).
Když máme konečně obě figurýny hotové, nastává další problém, musíme vyměnit plakáty za figurýnami, jenže nemáme dostatečně velké štafle. Takže obýhám okoní prodejny, zjišťuji jak mají vysoké štafle a zda by nám je mohli zapůjčit.
V pět odpoledne máme hotovo, přemýšlím, v kolik by jsme ráno museli začít, aby jsme to stihly během dopoledne, jak psala paní na marchendeising.
Naštěstí mám první směnu pouze do šesti, takže se smíšenými pocity opouštím Martinu a celou cestu domů přemýšlím, zda do té prodejny ještě chci někdy vkročit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 psychedelic psychedelic | Web | 25. srpna 2017 v 18:56 | Reagovat

Hodně štěstí

2 Chikulín Chikulín | Web | 25. srpna 2017 v 19:42 | Reagovat

Koukám, že se to stává klasikou :-) u pohovoru je snad každý milej a nakonec to stejně stojí za prd... přeju hodně štěstí a pevné nervy

3 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 25. srpna 2017 v 20:02 | Reagovat

Som zvedavá ako to bude pokračovať :) pokračovanie prosím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama