Život na hraně

6. prosince 2017 v 14:33 | Proksovka |  Témata týdne
Život na hraně si asi každý z nás představuje trochu jinak. Já bych chtěla psát o životě na hraně, co se týká extrémních sportů.
Nevím zda to slovo extrémní je úplně správné, ale pojišťovny tyto sporty řadí jako rizikové a pokud se vám staně nějaký úraz při provozování takového sportu, tak můžete mít sepsanou sebelpší pojistku, ale pokud nemáte připojištění na rizikové sporty, tak si můžete o nějakém pojistném plnění nechat jen zdát.
Obě moje děti naprosto propadly horolezectví. Když byly malé a přemýšlela jsem na jaké koružky je přihlásit, objevil se mezi kroužky provozované v okolí i Horolezecký kroužek. Manžel to tenkrát rezolutně zamítl. " To v žádném případě, ještě se nám někde zřítí ze skály! " reagoval tehdy.
Jenže uběhlo pár let, syn se naprosto nadchl pro sport nazývaný Slackline, což je chůze po lajně. No a když se naučil chodit na tenké gumě natažené mezi stromy, vrhnul se na další odvětví tohoto sportu což je Highline, chůze na této gumě ve výškách.
Když jsem poprvé viděla fotky svého dítěte, které balancuje v obrovské výšce mezi dvěma skálama, bylo mi zle. Ale sami víte jak to je, když máte doma puberťáka, ani jsme se vlastně nepokoušeli mu to zakazovat. Navíc k tomuto sportu přivedl i naši dceru, ale ta naštěstí zůstala jen u chůze mezi těmi stromy, na chození ve výškách neměla naštěstí ten správný morál.
Doma jsme od syna měli spoustu přednášek o tom, jak je tento sport bezpečný, že má vlastně na sobě sedák a je jištěný. Dokonce jsme se dozvěděli, že je to vlastně ve výšce bezpečnější než mezi těmi stromy, protože při pádu z lajny mezi stromy si můžete poranit nohu, kdežto při pádu do prázdného prostoru se vám nic nemůže stát, když jste jištění a máte sedák.
No a od tohoto sportu už to bylo jen kousek k horolezectví. Pro to se nadchly naše děti obě stejně. Od jara do podzimu tráví téměř všechny víkendy ve skalách, kam vyrážejí pravidelně s bandou stejných nadšenců.
No a když vidím jak šťastní a spokojení se z těch skal vracejí, tak jim vlastně i trochu závidim. Žijou prostě naplno. Svým kamarádům, kteří s nimi jezdí do skal naproto věří, vždyť se vzájemně ve skalách jistí a to už musí být velká důvěra v toho druhého, věřit, že v případě vaší chyby včas a správně zareaguje a nenechá vás spadnou na zem.
No co k tomu dodat, i když mi za tu dobu co lezou již každý jednou volal z nemocnice, moc jim v tom co dělají fandím, protože dělají to co je baví a to co je naplňuje. I když je to občas trochu na hraně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 6. prosince 2017 v 16:42 | Reagovat

Tak hlavně že je to baví, a dávají na sebe pozor!

2 mylifeinonesite mylifeinonesite | 6. prosince 2017 v 17:02 | Reagovat

Musíte být šťastná maminka. Je to krásné, tohle číst, protože ne každý rodič toto opravdu dovolí.

3 proksovka proksovka | 6. prosince 2017 v 17:26 | Reagovat

Jé, moc děkuju. No popravdě oni se mě moc nedovolovaly, prostě si šli za svým a nějak se nás zapomněly zeptat co mi na to. Ale jsem na ně moc hrdá a zároveň jsem za ně moc vděčná, protože si uvědomuji, že je to velké štěstí mít v dnešní době zdravé a šikovné děti, které se o sebe dokáží postarat.

4 Meduňka Meduňka | Web | 9. prosince 2017 v 19:24 | Reagovat

Zařazuji do výběru nejlepších článků na tema týdne :)

5 proksovka proksovka | 10. prosince 2017 v 13:20 | Reagovat

[4]: Jéé, moc děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama