Když do života zasáhne nemoc

29. ledna 2018 v 11:28 | Proksovka |  Témata týdne
Jsou to již tři roky, kdy mého otce postihla mozková mrtvice, tenkrát mu bylo 69 let. Do té doby byli oba moji rodiče zdraví a já si nějak nepřipouštěla, že by to mohlo někdy být jinak.
Nejhorší bylo, že v době kdy ho nemoc zasáhla byla maminka v lázních a našla ho až druhý den, když se vrátila. Bylo jí sice divné, že jí táta celý den předtím nebere telefon, ale on to tak občas měl. Prostě nechal telefon v kuchyni, šel ven na zahradu a na telefon si vzpoměl až večer. Když ho nebral mamce poprvé, zburcovala strejdu, který bydlí nedaleko, aby šel tátu zkontrolovat, ten našel tátu jak si spokojeně pleje záhony a mamka potom ještě dostala od táty vynadáno, že zbytečně dělá paniku. No tak se na tentokrát vybodla a řekla si, že když se druhý den vrací domů, tak snad je vše v pohodě.
Jenže bohužel nebylo, tátu transportovali vrtulníkem do nemocnice, kde mu při operaci museli následně odstranit kus lebky. Zřejmě tak dlouho přežil jen díky nějakému budíku, který mu kdysi po infarktu voperovali do srce a tento budík celou tu dobu, kdy byl táta v bezvědomí dával srdci impulsy, aby stále fugovalo.
Doktoři nám samozřejmě nedávali vůbec žádnou naději, že to táta přežije a pokud by to náhodou přežil, tak že bude mít mozek natolik postižený, že z něj bude pouze ležák. My jsme neztráceli naději a vyplatilo se. Když se táta probral z bezvědomí, tak jsme se báli, že nás nebude poznávat, ale on přesně věděl kdo jsme.
Bohužel se nebyl schopen bez pomoci sám pohybovat, levá ruka a noha ho neposlouchali. V nemocnici nad ním zlomili hůl a po pobytu na neurochirurgii ho přesunuli na LDN.
Mamka to ale nevzdala, oběhala ústavy v okolí a sehnala mu místo v domě s pečovatelskou službou. Tato zařízení jsou sice drahá, ale s péčí na LDN se to nedá srovnat. No a tam začali tátu postupně dávat do kupy.
Dnes ho má mamka doma a pečuje o něj sama. Má za to můj velký obdiv, sama nevím, jak bych se zachovala, kdyby mě něco takového potkalo. Táta se dokáže za pomoci zvednout, projít se po bytě sám, levou ruku mu bohužel nerozhýbali, ale všechny nás poznává a myslí mu to.
Mamka s ním stále jezdí na rehabilitace a neztrácí naději, že se to ještě trochu zlepší a táta bude ještě samostatnější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jeife jeife | E-mail | Web | 1. února 2018 v 22:19 | Reagovat

držím palce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama