Únor 2018

Mládí

Pondělí v 21:55 | Proksovka |  Témata týdne
Když jsem byla v pubertě sbírala jsem různé citáty, především ty o lásce, některé mi utkvěli v paměti, jiné jsme zapomněla. Ale na jeden si vzpomínám dobře dodnes : MLÁDÍ JE NĚCO CO MAJÍ POUZE MLADÍ A ČEHO BY JEN STAŘÍ DOVEDLI DOBŘE VYUŽÍT.
Jo něco na tom bude. Dnes je mi přes čtyřicet a mám pocit, že čím jsem starší, tím život plyne nějak rychleji.
Také jste se v pubertě těšili na to až budete dospělí a nebudete už muset poslouchat rodiče ? To jsme, ale byli hloupí co ?
Jako malá jsem se hrozně těšila na vánoce, teď mám pocit, že skončí léto a najednou jsou vánoce tady.
Život nám utíká mezi prsty a my si toho ani nestíháme všimnout, běháme z práce do práce, řešíme spoustu věcí ohledně dětí, bydlení, rodičů a najenou zjistíme, že naše mládí je pryč.
S příchodem čtyřicítky jsem se začala ohlížet a přemýšlet nad tím, zda jsem svůj život nemohla prožít trochu jinak.
Tenkrát my přišlo normální jít po škole hned do práce, vdát se, založit rodinu. V tomhle modelu jsem vyrůstala a přišlo mi tak nějak normální v tom pokračovat.
Ale když dnes vidím své děti, tak to tak nemají, chtějí si své mládí užít. Oba mají práci jen na částečný úvazek, oba cestují po světě. O dětech zatím neuvažují. Sami říkají, že nechtějí své mládí měnit za peníze.
No a jak to máte vy ?

Cvičeníčko

12. února 2018 v 12:39 | Proksovka |  Moje koníčky
Je to už 20 let co v naší obci provozuji něco jako cvičení pro ženy. Sport miluju od malička a od puberty jsem se úplně nadchla pro cvičení. V té době letěl aerobic a mým velkým vzorem byla Olga Šípková.
V 18 jsem si udělala kurz v místním fitku na trenérku arobiku, ale než jsem stihla rozjet nějaké svoje cvičení, otěhotněla jsem a odstěhovala se na malou vesnici. K prvnímu synovi jsme si pořídili ještě dceru a já zjistila jak mě celodenní péče o dvě malé děti zmáhá a jak mi chybí moje milované cvičení. Takže jsme se s manželem domluvili, že 2x týdně večer bude hlídat děti on a já začala jezdit cvičit do nedalekého města.
Cvičení se mi líbilo, jen už tam byla vytvořená taková komunita žen, které chodily cvičit již roky pravidelně, zanly se od malička a moc mezi sebe nikoho nepouštěly. Takže sem se tam cítila taková trochu odstrčená.
Potom mi došlo, že vlastně naše obec má školu i s malou tělocvičnou, tak proč nerozjet vlastní cvičení přímo tam. No a potom to šlo již ráz na ráz, schůzk s ředitelkou, schůzka s vedením obce a bylo to.
Všude mi vyšli vstříc a mohla jsem začít předcvičovat. Vyvěsila jsem pár plakátů, ale na takové malé obci se to rychle roznese i bez plakátů. Z počátku to nebylo úplně jednoduché, sehnat dobrou hudbu a vše sladit, ale nyní je to pro mne již brnkačka.
Za tu dobu co cvičení provozuji se mi vystřídalo v tělocvičně několik generací cvičenek, dokonce občas i nějaký ten chlap. Vedení obce mi pořídilo kvalitní přehrávač a když si jednou za rok zažádám, tak nám kupují i cvičební pomůcky nebo podložky.
Za pronájem tělocvičny nic neplatíme a já jsem se rozhodla, že pro sebe také nic vybírat nebudu, takže naše cvičení je zcela zdarma.
Celé to vlastně dělám hlavně pro sebe, protože když se hodina povede a vidím ty spokojené obličeje, tak to je pro mne ta nejlepší odměna.

Poslední měsíc ve staré práci

12. února 2018 v 11:05 | Proksovka |  Moje práce
Je to zvláštní jak ten čas letí. Připadá mi to nedávno, když jsem zde psala článek o své nové práci a od března už to bude práce stará. Od začátku jsem cítila, že to není ono, ale stále jsem si říkala, že se to určitě časem zlepší a že si zvyknu.
No nezvykla jsem si. Od té doby, kdy jsem dala výpověď, se cítím podstatně lépe. Sice ještě nemám podepsanou novou pracovní smlouvu, ale to snad klapne.
Po tom co jsem dala výpověď se mi pracovalo daleko lépe. Jako by ze mne něco těžkého spadlo, cítila jsem úlevu. Kolegyně, které na tu samou práci předtím celou dobu nadávali, na mne najednou nechápavě koukali. Poslouchala jsem jejich připomínky, že mne nechápou, že vlastně to tady není tak hrozný a že dobře platěj a musela jsem se sama pro sebe usmívat.
Já vím, že všude je něco, ale já nechci chodit do práce, kde to není tak hrozný, já chci chodit do práce, kde mne to baví a kam chodím ráda.
Je to hodně i o lidech, prostě tady jsem si nesedla ani s těmi lidmi. Neměli jsme si co říct, neměli jsme téměř nic společného, což je docela problém, když s těmi lidmi děláte 15 dní v týdnu 12náctky.
Od té doby, co jsem podala výpověď se jejich chování vůči mě změnilo. Už mi spoustu věcí neříkají, dívají se na mne jinak.
Moc už se těším do nové práce, na to, že poznám nové lidi, že se zase naučím něco nového, co mne třeba někam posune.

Pozitivní a negativní energie

12. února 2018 v 10:41 | Proksovka |  Témata týdne
Energie je vlastně něco, co je všude kolem nás, všichni jí vnímáme, cítíme, ale není to nic hmatatelného, nic na co by jsme si mohli sáhnout, prohlédnout.
Jsou místa nabitá pozitivní energií, člověk tam příde a najednou cítí jak je mu na tom místě dobře. Ale naopak jsou i místa nabitá energií negativní, kam vejdete a úplně to na vás padne. Na každého to možná působí trochu jinak a také kadžý člověk je jinak citlivý a vnímavý vůči působení energií.
Já osobně třeba hodně vnímám negativní energii v obchodních domech, lidé jsou zde takový nevrlí, chtějí už mít nakoupeno a být doma nebo někde, kde se cítí dobře. Ke zvýšení takové negativní energie ještě přispějí fronty u pokladny a máte najednou po náladě.
Dalším takovým zdrojem negativní energie je městská hromadná doprava, hlavně ve špičce, když jsou autobusy, tramvaje a trolejbusy narvané, lidé se tu na sebe lepí, mračí se a každý už by chtěl být z té talčenice venku.
Naopak pozitivní energii vnímám třeba ve fitku, lidé se zde na sebe usmívají, jdou sem rádi, mají dobrý pocit z toho, že udělali něco pro sebe.
Úplně specifickou energii mají kostely, i když nejsem věřící, ráda do nich občas zajdu. Ta energie, která tam je, je zvláštní, člověk najednou cítí ohromnou pokoru. Jak říká moje kamarádka, energie, která je v kostelích je promodlená.
No a pokud potřebuji sebe nabít pozitivní energií, tak vyrážím do přírody, tam je to vždy zaručené.
A kde se nabíjíte pozitivní energií vy ? Máte svoje oblíbené místa ?

Žít svůj život

5. února 2018 v 19:55 | Proksovka |  Témata týdne
Když jsem držela poprvé v náručí své děti, tak jsem si uvědomovala jak jsou maličké a zranitelné a že jsem to já a můj manžel, kdo je zodpovědný za jejich budoucí život.
Jenže čas letí hrozně rychle a najednou máte doma dospěláky, kteřá si chtějí žít svůj život podle sebe. To co jste do téhle doby nestihli nebo zanedbali už nikdy nedohoníte, čas nejde vráti zpět. Stojí před vámi výsledky vaší výchovy, nakombinované s vašimy geny a vám nezbývá nic jiného než je prostě vypustit do světa a nechat je žít jejich životy. Není to vůbec jednoduché po všech těch letech, kdy jste se o ně starali, vypiplali je z miminek a najednou jsou to samostatné bytosti, které chtějí žít podle sebe a vaše rady a zkušenosti je příliš nezajímají.
Sami si musí prožít všechny zklamání, aby se z nich mohli poučit a příště jednali lépe a vy tomu můžete jen přihlížet a snažit se jim do života moc nekecat, což je docela těžké, protože v nich stále vydíte ty bezbranné tvorečky, které máte tendenci chránit. Ale nejhorší co může rodič svému dítěti udělat, je odstraňovat mu ze života překážky. Musíte proště doufat, že vaše výchova padla na úrodnou půdu a že jste z toho svého miminka vychovali rozumnou a samostatnou bytost.