Listopad 2018

Vánoce

26. listopadu 2018 v 10:59 Témata týdne
Jo vánoce, jako dítě jsem je milovala. Dodnes si pamatuju ten pocit, když jsem jako malá seděla na chatě v ložnici u okna a vyhlížela Ježíška. Rodiče zatím dole v obýváku dávali dárky pod stromek a já koukala z okna do tmy a představovala jsem si, jak asi ten Ježíšek vypadá a hlavně doufala, že ho někde aspoň kousek zahlídnu.
Teď když pracuji v obechoďáku, tak vnímám vánoce úplně jinak. Nevím jestli jsem se tolik změnila já, nebo celá naše společnost, ale když vidím jak v listopadu začne agentura zdobit nákupní centrum vánočníma koulema a světýlkama, tak mám nějak pocit, že se tam tyhle věci vůbec nehodí. Letos máme dokonce uprostřed nákupáku dřevěného Josefa s Marií a kolébkou, no to mi příde úplně mimo.
A když se k tomu přidá takový víkend, jako byl tento, kdy na vás ze všech výhloh blikají nápisy, že od čtvrtka 22.11. do neděle 25.11. je black friday, tak to už je vůbec jako pěst na oko. Jo a ještě jsem zapomněla na koledy, které se linou z místního rozhlasu, jen je občas přeruší hlášení ochranky centra o tom, že někdo nechal zaparkované auto na přechodu, nebo že se hledají rodiče malého Pepíčka, který na ně čeká na informacích centra.
No a samozřejmě davy lidí proudících pasáží, kteří se snaží co nejvýhodněji pořídit dárky pro své blízké.
Když to vše tak pozoruji, tak mám pocit, že to pravé kouzlo vánoc se jaksi někam vytratilo.

Proč se bojíme změn

7. listopadu 2018 v 13:42 | Proksovka |  Témata týdne
To, že změna je život, jsem slyšela už mockrát, osobně se domnívám, že tato fráze platí na 100%. Ale vždy mne překvapí, kolik lidí se změny bojí. Mám ve svém okolí spoustu lidí, kteří jsou nespokojení se svou momentální situací, ať jsou to problémy v zaměstnání nebo z velké části především problémy v partnerském životě.
Ale když se mnou i tom všem mluví a já se zeptám : "Proč to nezměníš ???" Tak vždy vidím v jejich tváři vyděšený výraz a slyším věty typu : " To přeci nejde... Co bych dělala jiného, nic jiného neumím...." No a potom mne zasypou spoustou odpovědí, proč to nejde. Ale, když s nimi začnu tyto odpovědi rozebírat, tak vlastně zjišťuji, že toto všechno jsem jen výmluvy, pro to, aby nemuseli udělat ve svém životě změnu.
Úplně nechápu čeho se vlastně bojí, vždyť co může být horší, než dělat práci, která mne nebaví a kam chodím opravdu nerada. Nebo žít s partnerem, kterého nemiluju a s kterým se necítím dobře.
Když přemýšlím nad všemi těmi výmluvami, co mi říkají, tak mne napadá jedinné : MAJÍ STRACH Z NĚČEHO NEZNÁMÉHO..
Strach z toho, jak by se na ně dívali lidi, kdyby od partnera po tolika letech odešli, strach z toho, že přídou o dům, který společně vybudovali, strach ze samoty ( tolik let žili s někým a teď by najednou měli žít sami..)
Strach z toho, že jim to v nové práci nepůjde, že to nebudou zvládat, že je nepříjme kolektiv...
No a tak raději zůstávají tam kde jsou, svému okolí si stěžují, jací jsou vlastně chudáci, protože v práci to stojí za houby, mají za tu námahu tam málo peněz, vůbec se jim tam nelíbí. S partnerem jim to neklape, když už se doma potkají pomalu se ani nepozdraví, ale kvůli strachu ze změny, raději nezmění nic a časem si na tu pozici, toho chudáčka, kterého okolí rádo polituje zvyknou a asi jim to nějakým způsobem i vyhovuje.
Nevím možná jsem měla štěstí, mám hodného partnera, kterého bych za nic na světě nevyměnila, se kterým jsem ráda a je mi s ním dobře, Mám práci, která mne baví, ale to jen proto, že jsem v té předchozí dala výpověď ve chvíli, kdy jsem zjsitila, že tam nechodím ráda. To rozhodnutí nebylo úplně jednoduché, ale když mi došlo, že mne to tam nevyhovuje, tak jsem prostě tu výpověď sepsala a podala. Nepřišlo mi na tom nic těžkého.
Vždyť změna je život :) .